Sdílení procesu slinování vakuová slinovací pec

1. Fáze zahoření

První je fáze odmazávání nebo formovacího prostředku, kterou lze také nazvat fází předslinování. V této fázi by se měla teplota pomalu zvyšovat. Teplota rozkladu jak lubrikantu, tak formovacího činidla je asi 300 °C. Teplota by proto měla být co nejpomalejší kolem 300°C a mít dostatečně dlouhou dobu na odstranění maziva. Stupeň předpálení je třeba udržovat po určitou dobu na určité teplotě, jejímž účelem je úplné odstranění maziva a provedení vlastní oxidačně-redukční reakce. Pokud je uhlík obsažen ve slinutém dílu, dojde nad 700 °C k reakci uhlík-kyslík. Doba potřebná pro fázi zahoření závisí na množství maziva přidaného k dílu a velikosti dílu. Předslinování v předslinovacím stupni by mělo umožnit, aby mazivo nebo formovací činidlo rozkládalo plyn a kyslík, aby bylo zcela vyloučeno. Zda jsou tyto plyny zcela eliminovány, lze pozorovat podle stupně vakua. Pokud je stupeň vakua stabilní na určité hodnotě, znamená to, že byl odstraněn.

2. Fáze slinování

Teplota nastavená ve fázi slinování je teplota potřebná pro spékání. Protože vakuové slinování má účinek aktivačního slinování, je jeho slinovací teplota o 50 až 100 °C nižší než u atmosférického slinování. Pokud se provádí slinování v kapalné fázi, měla by být teplota slinování specifikována při teplotě mírně vyšší, než je bod tání kovu v kapalné fázi. V této fázi dojde ke spékání mezi částicemi prášku a legování mezi legujícími prvky. Současně by se v této fázi neměl používat příliš vysoký stupeň vakua, protože čím vyšší stupeň vakua, tím větší je ztráta tekutého kovu. Aby se snížila ztráta těkavostí kovů, jsou některé plyny, jako je dusík, argon a vodík, často plněny při slinování.

3. Fáze chlazení

Chlazení vakuového slinování zahrnuje přímé chlazení s vypnutím nebo chlazení s postupným snižováním proudu, což závisí na požadavcích na chlazení. Protože se ochlazuje v peci, rychlost ochlazování je pomalejší než u atmosférického slinování. Plnění ochranným plynem může zvýšit rychlost chlazení.

1. Fáze zahoření

První je fáze odmazávání nebo formovacího prostředku, kterou lze také nazvat fází předslinování. V této fázi by se měla teplota pomalu zvyšovat. Teplota rozkladu jak lubrikantu, tak formovacího činidla je asi 300 °C. Teplota by proto měla být co nejpomalejší kolem 300°C a mít dostatečně dlouhou dobu na odstranění maziva. Stupeň předpálení je třeba udržovat po určitou dobu na určité teplotě, jejímž účelem je úplné odstranění maziva a provedení vlastní oxidačně-redukční reakce. Pokud je uhlík obsažen ve slinutém dílu, dojde nad 700 °C k reakci uhlík-kyslík. Doba potřebná pro fázi zahoření závisí na množství maziva přidaného k dílu a velikosti dílu. Předslinování v předslinovacím stupni by mělo umožnit, aby mazivo nebo formovací činidlo rozkládalo plyn a kyslík, aby bylo zcela vyloučeno. Zda jsou tyto plyny zcela eliminovány, lze pozorovat podle stupně vakua. Pokud je stupeň vakua stabilní na určité hodnotě, znamená to, že byl odstraněn.

2. Fáze slinování

Teplota nastavená ve fázi slinování je teplota potřebná pro spékání. Protože vakuové slinování má účinek aktivačního slinování, je jeho slinovací teplota o 50 až 100 °C nižší než u atmosférického slinování. Pokud se provádí slinování v kapalné fázi, měla by být teplota slinování specifikována při teplotě mírně vyšší, než je bod tání kovu v kapalné fázi. V této fázi dojde ke spékání mezi částicemi prášku a legování mezi legujícími prvky. Současně by se v této fázi neměl používat příliš vysoký stupeň vakua, protože čím vyšší stupeň vakua, tím větší je ztráta tekutého kovu. Aby se snížila ztráta těkavostí kovů, jsou některé plyny, jako je dusík, argon a vodík, často plněny při slinování.

3. Fáze chlazení

Chlazení vakuového slinování zahrnuje přímé chlazení s vypnutím nebo chlazení s postupným snižováním proudu, což závisí na požadavcích na chlazení. Protože se ochlazuje v peci, rychlost ochlazování je pomalejší než u atmosférického slinování. Plnění ochranným plynem může zvýšit rychlost chlazení.